Procházka s modlitbou (nejen) pro Popeleční středu

(může posloužit také jako pobožnost)

-------------------------------------------------------------------------------------

Pobožnost se skládá z pěti "zastavení". Každé z nich (kromě posledního) obsahuje biblické čtení, podnět k zamyšlení, biblický hymnus a modlitbu.

Pobožnost si můžete vytisknout a vzít s sebou na procházku (nejen na Popeleční středu). Pro tu příležitost je u každého biblického čtení podnět k jednoduché meditaci, nebo chcete-li k soustředěné pozornosti. Pokud se rozhodnete použít texty pro domácí pobožnost, pak si můžete tyto momenty upravit anebo je vynechat.

Pokud se setkání účastní více lidí, je možné dopředu rozdat biblická čtení a střídat se v nich. Modlitby
se pak mohou modlit všichni účastníci společně, anebo se mohu přidávat ke zvýrazněným částem.

--------------------------------------------------

Úvodní slovo:

Prach jsi a v prach se navrátíš. (Genesis 3,19)
Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu. (Mk 1,15)
Obraťte se od hříchu a buďte věrni Kristu.

Postní doba je příležitostí pro to, abychom si jako jednotlivci i jako společenství připomínali své místo v životě. Jsme součástí Božího stvoření. Máme stvořená těla. Vzácná ale také křehká. Všelijak omezená a smrtelná. Ale přitom jsme zváni na cestu za Ježíšem. Jsme zváni, abychom se stali poutníky a přidali se k tomu, jehož tělo bylo ukřižováno, ale který byl vzkříšen a vydal se cestou života.

I. Zastavení

Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš

Genesis 1: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. 2 Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Ale nad vodami vznášel se duch Boží. 3 I řekl Bůh: "Buď světlo!" A bylo světlo. (...) 9 I řekl Bůh: "Nahromaďte se vody pod nebem na jedno místo a ukaž se souš!" A stalo se tak. 10 Souš nazval Bůh zemí a nahromaděné vody nazval moři. Viděl, že to je dobré. 11 Bůh také řekl: "Zazelenej se země zelení: bylinami, které se rozmnožují semeny, a ovocným stromovím rozmanitého druhu, které na zemi ponese plody se semeny!" A stalo se tak. 14 I řekl Bůh: "Buďte světla na nebeské klenbě, aby oddělovala den od noci! Budou na znamení časů, dnů a let. (...) 17 Bůh viděl, že to je dobré.

Stojíte-li venku, rozhlédněte se kolem sebe. Prohlédněte si v klidu zem, na níž stojíte, stromy, rostliny, kameny... nebo třeba kameny, z nichž jsou postaveny okolní budovy. Zvedněte oči k nebi, večer uvidíte hvězdy. Jsou tam i ve dne, ale světlo slunce je tak silné, že je zrovna nevidíme....

Celý vesmír je stvořen z podobných částic a prvků, ze stejných atomů a molekul... z prachu. Hvězdy, rostliny, hory... A každý z nás.

Žalm 121, 1-2
Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc?
2 Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi.

Žalm 139
7 Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
8 Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš.
9 I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři,
10 tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí.
11 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem.
12 Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo.

Bože, náš Pane, utkal jsi z atomů hvězdy a planety,
utvořil jsi zem, na které stojíme,
z temnoty dáváš povstat životu,
a také nás jsi vytvořil, prach z prachu země.
Pamatujeme, že jsme prach,
Za tvé stvoření děkujeme.
Za dar života tě chválíme.

II. zastavení

Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.

Genesis 2:4-9 4 Toto je rodopis nebe a země, jak byly stvořeny. V den, kdy Hospodin Bůh učinil zemi a nebe, 5 nebylo na zemi ještě žádné polní křovisko ani nevzcházela žádná polní bylina, neboť Hospodin Bůh nezavlažoval zemi deštěm, a nebylo člověka, který by zemi obdělával. 6 Jen záplava vystupovala ze země a napájela celý zemský povrch. 7 I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach ze země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. 8 A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. 9 Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.

Ve jméně toho stvoření, které je tu česky nazváno "člověk" (adam) zní v původním hebrejském textu slovo zem, prach... Člověk, to je už podle jména "stvoření z hlíny, z prachu" - zemák, prašník, hlíněnka. Zkuste si text přečíst s tímto vědomím.
Rozhlédněte se a všímejte si malých detailů kolem vás. Pozorujte žilnatinu listů, strukturu kůry, rozdíly mezi jednotlivými kameny... Jen se podívejte na pestrost stvoření.
To vše je stvořené z Boží lásky. Požehnané a dobré.
A nyní se podívejte na své ruce; pevně se rozkročte anebo usaďte a poděkujte Bohu, že vás stvořil právě takové, jaké vás stvořil.

Žalm 139

13 Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal.
14 Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň: podivuhodně jsem utvořen,
obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom.

Bože, náš Pane,
Ty jsi nás stvořil prach z prachu,
Ty jsi nás stvořil z lásky a pro lásku.
Pamatujeme, že jsme prach.
Pamatujeme, že jsme milováni.
Za tvé stvoření děkujeme.
Za dar života tě chválíme.
Tvou lásku přijímáme.

III. Zastavení

Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.

Jan 12,24-25 24 Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. 25 Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.

Dotkněte se hlíny - třeba i jen v květináči. Pokud jste na zahradě, v parku nebo v lese, zkuste nalézt tlející listí, všimněte si, jak se rozpadá a vytváří kompost, novou zeminu pro další nové rostliny. Životní běh a život současného světa závisí na tom, co mu předcházelo, i když už se to možná proměnilo v prach. Leccos připravilo půdu, zúrodnilo ji...

Máte-li možnost, můžete zkusit zasadit semínka a sledovat jejich růst během postní doby. Stane se to připomínkou nového života, který vyrůstá z prachu a potřebuje dobře zakořenit.

Efezským 3,14-19 14 Proto klekám na kolena před Otcem, 15 od něhož pochází každý nebeský i pozemský rod, a prosím, 16 aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil 'vnitřní člověk' 17 a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce 18 mohli spolu se všemi bratřími pochopit, co je skutečná šířka a délka, výška i hloubka: 19 poznat Kristovu lásku, která přesahuje každé poznání, a dát se prostoupit vší plností Boží.

Pane, náš Bože,
ty jsi nás stvořil z lásky a pro lásku
Bože, naše matko, ty nás opatruješ,
pomáháš nám, abychom vyrostli v takové lidi,
kteří umějí lásku přijímat i dávat.
Pamatujeme, že jsme prach.
Pamatujeme, že jsme milováni.
Za tvé stvoření děkujeme.
Za dar života tě chválíme.
Tvou lásku přijímáme.

IV. Zastavení

Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.
Obraťte se od hříchu a buďte věrní Kristu.

Izajáš 58, 6-12 6 Zdalipak půst, který já si přeji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost, každé jho rozbít? 7 Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez přístřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? 8 Tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat Hospodinova sláva. 9 Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: »Tu jsem!« Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, 10 budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne." 11 Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. 12 Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.

Na začátku postní doby si připomínáme svou touhu následovat Ježíše jako jeho učedníci a učednice, prohlubovat svou důvěru. Půst však není jen osobní záležitostí, ale týká se celé společnosti. Připomínáme si, že jsme součástí společnosti, která je všelijak nedokonalá a za níž neseme společně odpovědnost.

Jste-li venku, všímejte si cest a stop, které vyšlapali jiní lidé. Všímejte si, které kam vedou a proč. Kdo měl kam namířeno a kam byste se vydali vy? A kam by druhé dovedly vaše stopy?

Můžete si umýt ruce (pokud jste se dotýkali hlíny anebo sázeli semínko) a při tom myslet na Boží zaslíbení, že nás očistí od hříchu.

Žalm 51 3 Smiluj se nade mnou, Bože, pro milosrdenství svoje, pro své velké slitování zahlaď moje nevěrnosti, 4 moji nepravost smyj ze mne dokonale, očisť mě od mého hříchu!

8 Ano, v opravdovosti máš zalíbení, dáváš mi poznávat tajuplnou moudrost. 9 Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. 10 Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal. 11 Odvrať svou tvář od mých hříchů, zahlaď všechny moje nepravosti. 12 Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. 13 Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! 14 Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti.

Svatý Bože,
své životy ti svěřujeme.
Prosíme, zachraň nás z chaosu hříchu.
Pro smrt svého Syna nás uzdrav, ať jsme znovu celí.
A celí tví.
Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista.
Amen

V. Zastavení

Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš.
Obraťte se od hříchu a buďte věrní Kristu.

Jan 8, 1-11 Ježíš však odešel na Olivovou horu. 2 Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. 3 Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed 4 a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. 5 V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" 6 Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. 7 Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" 8 A opět se sklonil a psal po zemi. 9 Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. 10 Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" 11 Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"

Přečtěte si evangelijní čtení pro Popeleční středu. Poté nalezněte místo s hlínou, prach na okenním parapetu, anebo si připravte trochu popela.
Co myslíte, co Ježíš napsal do prachu?
Co byste si tam rádi přečetli?
Anebo tam možná namaloval nějaký symbol?
Ježíš, ve chvíli, kdy mu přivedou obžalovanou ženu, nereagoval hned. Vyčkává. Nevyřkne rozsudek, neuloží trest, neodpoví žalobcům. Nejde na ruku lidským představám. A pak, když zvedne oči, zazní spolu s výrokem i propuštění...

Ten čas, kdy se dá psát prstem do prachu, je zadržením okamžiku, pozdržením rozsudku... Třeba proto, abychom se i my soustředili na Ježíše a přestali poslouchat démony v sobě.

Postní doba je takovým časem, lhůtou a prostorem, abychom sami sebe i druhé uviděli jinak. Je to příležitost, aby se Slovo Boží stalo opravdu součástí našeho života.

Bože, náš otče i naše matko,
Ty jsi nás stvořil z prachu země:
dej a je nám tenhle prach
znamením pokání a obrácení,
ať je nám připomínkou naší smrtelnosti.
A všechno dobré a živé,
co kolem nás klíčí a roste,
ať je nám připomínkou nového a věčného života,
který ty dáváš a posvěcuješ.
Skrze život, smrt a vzkříšení
našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.
Amen.

/Chcete-li, můžete se dotknout popela a sami sebe anebo jeden druhého popelem označit na čele nebo na ruce. /